Hlásí se aktivní Kandrdásek, který uposlechl rozkazů Manitůa a píše - i když bych rači zalezla do týpí a chrněla. Takže co a jak tady za posledních pár dní. Převládá ospalá nálada, osazenstvo je letargické, téměř neprojevuje základní životní funkce. Rodina Kandrdasů přichází do práce za hluboké tmy a pomalu se rozmžourává. Vnada přiskotačí před půl sedmou a zvesela mi přeje krásné a ničím nerušené zasráno. Zapnu topení, zapálím svíčku, nakapu olejíček, uvařím čaj a v krátkosti zhodnotíme včerejší večer. A než se nadějeme je tu velitelka s Manitů matkou. Do útulného prostředí navíc ještě zavoní čerstvá káva a mě už se po první pracovní hodině klíží oči. Dopoledne probíhá ve volném ospalém tempu. Desátá hodina je již tradičně ve znamení hladu. Trpělivě čekáme do půl jedenácté a pak už hurá na oběd. Podzimní ostrý (podle Manitů matky "hydratační") vzduch nás mírně probere. U oběda vedeme družnou řeč. Následně ale přichází krize. Oční víčka si podepíráme párátkama a zív střídá zív, do toho si ještě občas kýchne Vnada a následný výskok z uleknutí je maximum naší odpolední tělesné činnosti. Všichni už se těší domů. A tak si tu žijeme svorně a v poklidu. Mě už nerozhodí ani nesrovnalosti v automatice, ani počmáraný výkres od "kohosi". A jak říká Cimrman: "nuda, nuda, šeď, šeď!"
V Plusu prodávají kolekce a čokoládové Mikuláše, na Tescu už vyvěsili umělé jehličí a světýlka, v rádiu hrají v reklamě "Rolničky" a v trafice si již můžete zakoupit Chvilku pro tebe - speciál o vánočním cukroví.
...a Veni je pořád stejnej magor, ten už nás nemá čím překvapit!